Město je živý organismus, který se proměňuje spolu s lidmi, kteří jím procházejí. Moje filozofie vychází z respektu. Nejde o to "ukazovat" ženy, ale nechat je existovat ve vlastním rytmu, v pohybu, v anonymitě i sebevědomí.

Ulice nejsou scénou pro objekt, ale pro vztah: mezi světlem a stínem, mezi pohledem a neviditelností, mezi intimitou a veřejným prostorem.

Praha v tomto pohledu není jen dekorace, ale partner. Její dlažba, mosty a průchody nesou vrstvy času, které se odrážejí v každém portrétu. Každá žena se v nich stává dočasnou součástí městského příběhu - ne zachycenou, ale přítomnou.

Moje fotografie nehledá dokonalost. Hledá pravdivost okamžiku, kdy člověk přestane "být pozorován" a jednoduše je.